12.3. se žáci Kvinty a 3.B vypravili na výlet do koncentračního tábora v Osvětimi. Svoje dojmy z návštěvy tak smutného místa sepsala Annemarie Dostálová, žákyně třídy 3.B.
Mnoho lidí má rádo historické filmy, filmy s válečnou tématikou nebo horory. I přesto si nikdo z nás neumí představit, jaký horor museli prožívat lidé vězněni v tomto táboře. Při vstupu do památníku a během průchodu velkým betonovým tunelem, kde se přehrávají jména všech, kteří v táboře zahynuli, člověku naskočí husí kůže. Dál už je to jen horší. Padne na vás jakási deprese a všudypřítomný smutek. Ponurou atmosféru ještě podtrhne sychravé počasí. Chodit po místech s vědomím, že zde před námi procházely tisíce lidí uvězněných v tomto táboře, současně poslouchat výklad průvodce, který popisuje, co se v jednotlivých částech tábora dělo, zamává i s těmi nejotrlejšími. Nevím, zda je horší první část tábora, která je velmi zachovalá a kromě cihlových budov jsou zde vystavena například zavazadla deportovaných lidí nebo druhá část, ve které jsou mimo jiné trosky budov, kde byly podmínky mnohem horší, a kde s komentářem průvodce máte pocit, jako byste všechny ty hrozné činy viděli. Říká se, že kdo nezná historii, je nucen ji opakovat. Myslím, že by každý z nás měl znát alespoň tuto část historie a mít ji stále na paměti.